Český tým žen dovezl bronz.
Necenzurovaná zpráva ze závodu:
Zdravím vás přátelé,
rok se s rokem sešel, a jako již tradičně vám posílám zprávu ze závodu. Na začátku října se konal náš střelecký svátek – Mistrovství světa v praktické střelbě IPSC, jehož hostitelskou zemí se tentokrát stalo Řecko, konkrétně ostrov Rhodos. Rhodos je ostrov, kde procházela historie stovky let před tím, než na něj přistál výběr nejlepších střelců světa. Letos se jich sjel rekordní počet – 1209 z 62 zemí světa. Zahajovací ceremoniál na antickém stadionu hýřil barvami a byl pro všechny nádherným zážitkem. Dějiny Rhodosu na nás pak dýchaly každý den přímo na místě závodu. 29 výborně vymyšlených a vyzdobených situací (v angličtině – stage) představovalo skutečnou vysokou školu střílení a dokonale prověřilo střelecký um a úroveň všech závodníků.
Mistrovství světa jsem se účastnila po 6 letech, a tak jsem byla velmi zvědavá na atmosféru a na setkání s přáteli, se kterými se není vzhledem k vzdálenosti jednoduché vidět. Do závodu jsem nastupovala s novou texaskou zbraní STI v ráži 9 mm a s ambicemi dostat se do první osmičky žen divize OPEN. V IPSC se historicky hovoří o „TOP 8“ z každé divize a kategorie. Tito závodníci pak po skončení hlavního závodu střílí závěrečnou exhibici – Shoot Off.
V pondělí 3. října začal pro část závodníků 5 denní střelecký maraton, přičemž na každý den bylo plánováno 6 situací s jedním dnem pauzy v průběhu týdne. Český lady team, ve složení: Kateřina Šustrová, Martina Šerá a já, dostal jasné propozice nastoupit do závodu v úterý odpoledne do tzv. „super lady squadu“, jehož dalšími členkami byla světová špička střelkyň z Austrálie, USA, Rakouska a hostujícího Řecka.
Celé pondělí jsem objevovala krásy ostrova, abych nemusela myslet na to, co mě čeká následující den. Během večera jsem však dostala horečky a ještě v noci jsem po návštěvě místního lékaře začala brát antibiotika. Úterní ráno jsem nebyla absolutně schopná vstát z postele a vymačkat si citron natož, abych odpoledne startovala. Naštěstí mi organizátoři umožnili start odložit na druhý den a chybějící stage dostřílet další dny, vždy několik navíc k již naplánovaným. Později jsem zjistila, že jsem v takovém stavu nebyla sama. Nečištěná klimatizce v luxusním řeckém hotelu dala zabrat závodníkům z mnoha dalších zemí. Dělali jsme si legraci, jestli to náhodou nebyla nějaká sabotáž.
První den závodu jsem odstřílela a odběhala s respiračními obtížemi, ale další dny už jsem byla opět ve formě a každou situaci jsem chtěla odstřílet tak, abych si řekla, že lépe už to nešlo. Ne vždy jsem k tomuto závěru mohla dospět, přesto jsem si chybami nelámala příliš hlavu. Nebyl na to čas, ani prostor. Střílení je pro mě zábava a bylo na čase ho po tolika letech ve své hlavě pojmout výhradně jako činnost, která mi dělá radost. Nespekulovala jsem nad výsledky, ale soustředila se vždy na daný okamžik.
Závod probíhal poměrně hladce a do posledního dne nikdo nevěděl, jak vše dopadne. Všechny jsme měly exceletní chvíle, stejně jako ty horší. V sobotu odpoledne, kdy jsme měly před sebou posledních 6 situací, by se hlavně v americkém ženském týmu dala nervozita krájet. Po všechny dny jsem byla moc ráda, že jsem střílela po boku Katky Šustrové, se kterou jsem v roce 1998 začínala a se kterou jsme se během let staly kamarádky.
Nebudu Vás více napínat. Naše dvojka se stala na finálním Shoot Off pro všechny mimoevropské soupeřky velkým překvapením, protože jsme byly jediné z Evropy a jediné z nějaké malé země.
Při slavnostním ceromoniálu stanula při vyhodnocování jednotlivých žen v divizi Open na stupních vítězů Karla Blowers z Austrálie, Megan Francisco a Jessie Harrison z USA.
Při vyhlašování ženských družstev jsme byly my tři holky z České republiky ověšeny bronzovými medailemi. Zlato si vystřílely Američanky a stříbro Australanky.
Na výsledkové listině jsem si pak přečetla, že jsem skončila na 7. místě a Katka na 8. Pro letošní mistrovství světa úkol splněn s třešničkou na dortu v podobě evropského prvenství, kdy přede mnou byly jen reprezentantky z Austrálie a USA.
Česká republika celkově potvrdila, že patří mezi střeleckou elitu nejen v kategorii žen, ale i v dalších divizích a kategoriích – 18 českých reprezentantů přivezlo domů 7 medailí.
Další velké závody se konají až za dva roky. Mistrovství Evropy 2013 bude mít pod patronátem Portugalsko. Je to dlouhá doba a jak se říká, kdo ví, co bude. Ale pokud dostanu příležitost se závodu zúčastnit, budu velmi ráda.
Závěrem bych chtěla poděkovat příteli Denisovi, své rodině a všem spoznorům a kamarádům, kteří mě podporovali a drželi palce.
Jako již tradičně vám přeji – Přesnost! Sílu! Rychlost!
DVC – Diligentia! Vis! Celeritas!
Lenka