V prosinci jsme se vrátili z mistrovství světa v Thajsku a ještě několik týdnů jsem vstřebávala adrenalin celé události. Zůstaly mi krásné vzpomínky, o které bych se s vámi ráda podělila.
Pro střelce z celého světa je to svátek, který se koná pouze jednou za tři roky a díky událostem posledních let se jeho konání tentokrát posunulo ještě o dva roky navrch. Většina střelců z Evropy jsou nadšenci, kteří vedle práce, trénují a objíždějí závody, aby se mohli kvalifikovat. Své síly pak měří i s profesionály, kteří přijíždějí zejména z Ameriky a mnoha asijských zemí.
Poslední týden v listopadu startovalo více jak dva tisíce střelců na velkolepém zahajovacím ceremoniálu, kam nastupovali jako na olympiádě pod hlavičkami 72 zemí z celého světa. Pro úspěšné dokončení závodu musel každý střelec absolvovat 30 stanovišť během 5 dnů. Startovala jsem s naším ženským týmem spolu s Kateřinou Šustrovou a Martinou Šerou.
Nevím, jak vy, ale já jsem na každé první situaci v lehkém stresu. A je jedno, jestli je to klubový závod nebo mistrovství republiky. Tento pocit se rozhodně umocnil na světovém šampionátu, kde jsem hned v průběhu první situace, jak postupovaly jednotlivé střelkyně, pochopila, že v tom rozhodně nejsem sama. Abych upřesnila proč. Na této první situaci o pouhých 12 ranách, jsme měli řešit dva kývající se terče, 2 kývající se gongy a aktivaci jedné z kyvek elektronicky (proběhnutím podél čidla). Navíc si pro nás pořadatelé připravili kývající terče vskutku neobyčejné. Standardně se kyvka aktivuje a kývá se z jedné strany na druhou po stejné ose. Ovšem tady ne, tady se kyvka vychýlila v jednom místě úplně z osy a vrátila se na opět úplně na jiné místo, něco jako šišatá osmička. Tyto vychytávky se opakovaly v závodu ještě několikrát. Například hned druhý den jsem začínala na situaci, kde se takto „opilá“ kyvka nejen hýbala v jakési osmičce, ale ještě přitom jela na pojezdu a měla na sobě neterč, který ji zakrýval z více jak dvou třetin. Ano, tady jsem si dala dvě penalizační rány najednou – tedy dva zásahy do neterče. Toto se mi naposledy povedlo přesně před 20 lety a to na poslední situaci v Jihoafrické Republice.
Někteří střelci z českého týmu byli po prvním dnu velmi rozladěni. V našem týmu měla nejvyšší ambice Martina a zároveň musela sama se sebou nejvíce bojovat. Za to my s Katkou jsme měly velmi stabilní výkony i přes občasné chyby. Bylo nám jasné, že o nejvyšší příčky se poperou Filipínky a Američanky. Naším úkolem bylo mít co nejlepší výkon s co nejméně chybami a netlačit zbytečně na hranu našich dovedností, protože to se na tak velkém závodu obvykle nevyplácí. Samy jsme byly svědky toho, jak mladičká Filipínka Jessica držela první místo ještě čtvrtý den, když na jedné situaci zapomněla dva terče. Nakonec skončila třetí.
Takto jsme krájely jeden den za druhým. Ráno vstát, nasnídat, dojet na střelnici a maximálně se soustředit. A hlavně, na střelnici dojet a zvládat jakékoliv zdravotní komplikace. Thajská kuchyně je opravdu výtečná, ale desítky střelců měli velké trávicí problémy a my jsme to zvládli jen díky tomu, že jsme každé jídlo prokládali Endiaronem nebo živočišným uhlím. Našli se totiž i tací, kteří závod nedokázali dokončit. Nám se to naštěstí podařilo.
A podařilo se nám ho dokončit ještě s úžasným výsledkem. Ani jsme tomu nechtěly v pátek večer po sečtení všech bodů věřit. Byly jsme stříbrné a to o necelých 7 bodů. Pro představu – všechny tři jsme dosáhly dohromady 5 375,8 bodů, ve kterých je sedm bodů jako malé zakopnutí nebo špatný úkrok.
Bylo úžasné mít opět možnost nést českého lva na prsou a ještě do České Republiky a já do Opařan přivést stříbrnou medaili.
Celý tým měl velkou podporu našeho klubového střelce Denise Altuny, který reprezentoval Francii a sám dosáhl na velmi pěkný výsledek – 21. místo v kategorii seniorů divize Classic.
Co se týče dalších výsledků českých reprezentantů do Česka přivezl zlatou medaili v divizi Production kategorii senior Zdeněk Němeček, v divizi Production Optic bronz v jednotlivcích získal Martin Kameníček a uspělo také družstvo střelců v divizi Standard ve složení Zdeněk Liehne, Josef Rakušan a Petr Znamenáček, které získalo bronzovou medaili.
Náš malý národní tým potvrdil, že čeští střelci patří mezi světovou špičku.
Diligentia – Vis – Celeritas
Přesnos – Síla – Rychlost
Lenka
